Největší a navíc systematicky prozkoumané keltské pohřebiště na Moravě.
Při stavbě nákladního nádraží v r 1941 zde byly porušovány kostrové hroby - následný výzkum prováděný ve velmi rychlém tempu (trval pouhých 7 týdnů od 16. 5. do 23. 6.) pod vedením tehdejšího archeologa Moravského zemského muzea J. Poulíka jich odkryl celkem 76 a u různých nálezců se dochovaly předměty z minimálně dalších 10 hrobů. Na pohřebišti jsou zastoupeny všechny typy hrobů, dokládající značné rozvrstvení keltské společnosti - bylo zde odkryto 15 pohřbů bojovníků, na druhé straně i mužské hroby s minimem nálezů, pohřby žen jsou jak s bohatým vybavením, tak i vysloveně chudé. Naprostá většina hrobů je kostrových, pouze pět nebožtíků bylo pohřbeno žehem.
DŘEVĚNÁ KONVICE s bronzovým kováním z pohřebiště v Maloměřicích
Jakkoli J. Poulík odkryl jednu z nejvýznamnějších keltských lokalit 4. a 3. stol. př n. l. na Moravě, největší objev (unikátní bronzové kování dřevěné konvice) ho o pouhých několik dní minul. 1. května 1941 totiž dělníci při kopání zeminy narazili na podivné kovové předměty a přivolali k nim amatérské archeology, F. Adámka a A. Říčku z blízkých Obřan. Ti také nález vyzvedli a když záhy poté Říčka zemřel, zakoupilo soubor Moravské zemské muzeum do svých sbírek.
Součást bronzového kování konvice
Soubor vzápětí publikoval tehdejší ředitel muzea K. Hucke, včetně rekonstrukce původní podoby nádoby. Ta však měla řadu zjevných nedostatků, proto se o ni postupně, s větším či menším úspěchem, pokoušela řada i zahraničních badatelů (v jednom případě byl dokonce soubor rekonstruován jako kování koňského jha). Poslední rekonstrukce, kterou provedli brněnští archeologové J. Meduna a I. Peškař s využitím všech dostupných informací, analogií a technik, se pravděpodobně nejvíce blíží originálu.
Předmět sám náleží k nejkrásnějším ukázkám keltského uměleckého řemesla. Fascinuje dokonalým řemeslným provedením jistě náročného záměru umělce, stejně jako působivým uměleckým ztvárněním celého souboru. Vznosný tvar konvice, ktery je inspirován poměrně častými vázami na nožce, je doplněn efektní soupravou bronzových kování, na nichž je výtvarně zpracována řada motivů a symbolik pro Kelty významných - opakující se motiv otevřených očí, lidské masky, stylizovaná podoba býčí hlavy, stočený gryf. Dokonalost a náročnost provedení, přítomnost motivů s hlubokou symbolikou, uložení na pohřebišti i určité vydělení od ostatních hrobů napovídá, že šlo o předmět, který mohl hrát důležitou roli při (nám bohužel neznámých) obřadech. Odhlédnouce od tohoto významného nálezu, můžeme zařadit maloměřickou nekropoli mezi významné sice, přesto však běžné doklady pobytu Keltů na Moravě. Většina pohřebišť (ať už velkého rozsahu - např. Holubice o 75 hrobech, Blučina, Lovčičky, Chrlice, Křenovice aj. kolem 20, či menší nekropole o několika hrobech) náleží druhé polovině čtvrtého a třetímu století př n. l., hrobů starších z přelomu 5. a 4. stol. a hrobů mladších z 2. stol. bylo zachyceno a prozkoumáno podstatně méně. Nejstarší horizont je na pohřebištích zastoupen velmi vzácně, třebaže sídliště z tohoto nejstaršího období keltského osídlení Moravy jsou celkem dobře známa. Doklady pohřbívání z mladšího období jsou méně snadno zjišťovány, neboť na rozdíl od předchozího období, kdy se pohřbívala nespálená těla, jde o pohřby žárové, které jistě snadno unikaly pozornosti, nehledě k tomu, že vzhledem k menší hloubce uložení byly jistě i snadněji narušovány a častěji ničeny při obdělávání půdy, především hlubokou orbou v poslední době; pesimistické odhady předpokládají již naprostou devastaci těchto žárových pohřebišť. Přesto však se podařilo prozkoumat několik nekropolí s žárovými pohřby - Ponětovice s 30 hroby, Kobylnice, Mistřín, Střelice. Z pozdní doby laténské pak hroby neznáme vůbec.
Rekonstrukce dřevěné konvice s bronzovým kováním
PhDr. Jana Čižmářová
