Oppidum, ležící na východním okraji Drahanské vrchoviny, náleží k ne známějším a nejdůležitějším keltským lokalitám na Moravě a významny i v širším středoevropském prostoru. Místo je známo již od středověku a to nálezy jantaru, ktery se zde vyskytuje v hojné míře.
První zmínka o "hoře Kadidlné" pochází ze zemských desek olomouckého kraje z 1519, v kronice olomouckého biskupa Dubravia, předního moravského humanisty, vydané v r. 1552, je zmínka o nálezech myrrhy (jantaru) "in loco, cui Gradisco nomen" (v místě, které se nazývá Hradisko). Snad nejznámější zpráva je označení lokality jako "Hradisco, ubi myrrha effoditur" (Hradisko, kde je nacházena myrrha = jantar) na slavné mapě Moravy J. A. Komenského z roku 1627. Svědčí to o bohatých nálezech jantaru, jimiž je ostatně lokalita proslulá dodnes, postupem času však - v počátcích rozvíjejícího se vlastivědného ruchu - je věnována pozornost i jiným druhům nálezů, především mincím a kovovým předmětům; počíná se objevovat i odborný zájem o lokalitu. Ten vyústil v amatérské výzkumy boskovických muzejních pracovníků F. Lipky a K. Snětiny před první světovou válkou a ve 20. letech 20. stol. a tyto výzkumy zase podnítily zájem profesionálních archeologů a nakonec i systematický archeologický výzkum, který v letech 1934-1937 prováděl společně Státní archeologický ústav v Praze pod vedením J. Böhma a Moravské zemské muzeum v Brně, zastoupené J. Skutilem. Při velkoryse a průkopnicky pojatých výzkumných pracích (badatelé zde realizovali první plošný výzkum v historii naší archeologie) byly odkryty rozsáhlé plochy uvnitř hradeb, bylo prozkoumáno vnější i vnitřní opevnění včetně brány do předhradí; velký důraz byl kladen na perfektní terénní dokumentaci a v neposlední řadě na spolupráci různých pomocných disciplin (např. rozbor osteologického a paleobotanického materiálu, pedologický rozbor, analýzy skleněných předmětů a grafitové keramiky, letecké snímkování - to bylo na lokalitě provedeno v českých zemich vůbec poprvé). Výzkum byl přerušen patrně v důsledku pohnutých událostí roku 1938 a následného válečného období a obnoven byl teprve v 60. a 70. letech, kdy lokalitu - obdobně velkoryse - zkoumali J. Meduna a v 80. a 90. letech pak M. Čižmář, který na předchozí odkryvy plynule navázal. Díky tomu na západním předhradí byla odkryta souvislá plocha větší než 1 ha (z celé hradbami obehnané plochy o výměře 37, 5 ha je na různých místech prozkoumáno celkem na 2 ha plochy), což umožnilo získat dostatečné poznatky o formě zástavby, charakteru komunikací a ve spojení s průzkumem fortifikace i o charakteru opevňovacího systému a v neposlední řadě o chronologickém vývoji lokality.
Plocha oppida uzavřená hradbami byla souvisle zastavěna nikoli jednotlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50x50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi - některé z nich byly dlážděny. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; v jejich areálu jsou zachyceny jak velké domy, postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmějako dílny (doloženoje lití barevných i drahých kovů ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmětů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, prozkoumáno bylo i několik cisteren na dešťovou vodu. Zajímavé je, že stejný typ zástavby byl zjištěn i vně hradeb, na poměrně rovné ploše před západním předhradím oppida. Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře patrné - v některých místech výškový rozdíl mezi dnem příkopu před hradební zdí a korunou valu činí kolem 6 m. Výzkumem byly zjištěny dvě hlavní stavební fáze hradby - v první byla nad příkopem s bermou vybudována lícní kamenná zeď zpevněná masivními svislými kůly, prostor mezi touto a zadní zdí, široký cca 4 m, byl vyplněn hlinitoštěrkovým zásypem k zadní zdi pak přiléhala rampa. Po určité době trvání byla tato hradba srovnána se zemí a vybudována znovu, posunuta však o asi 5 m vně. Celková délka opevňovacího systému je více než 2 kilometry a svědčí nejen o umu svých stavitelů, ale i o jejich organizačních schopnostech: při stavbě bylo přemístěno obrovské množství zeminy, na místo dopraven potřebný objem kamene a stavebního dříví (to koneckonců platí i pro stavby obydlí a dílen) - to vše byly aktivity, které si vyžádaly jistě velké množství pracovních sil, jejichž činnost bylo nutno dobře zorganizovat a zkoordinovat a jež v neposlední řadě bylo nutno zásobovat potravinami.
V průběhu všech těchto výzkumů vydala lokalita velké množství nálezů, které vypovídají o životě jejích obyvatel a o jejich rozmanité činnosti Především bylo nalezeno velké množství různé keramiky, železné nástroje a kování nejrůznějšího druhu, zbraně, bronzové a železné šperky, zlomky skleněných perel a náramků, nacházejí se drobné zvířecí plastiky, doklady výroby mincí i množství mincí - zlatých i stříbrných, různých nominálních hodnot - samotných, množství jantaru (suroviny, polotovarů, odpadu, zmetků i finálních výrobků). Posledně jmenovaný druh nálezů spojuje Staré Hradisko s oblastí Baltu, s oblastí vyspělého středomořského prostředí zase nálezy zlomků bronzových a skleněných nádob či republikánská mince. Celkový charakterjak nálezů, tak i zástavby nám vykresluje oppidum jako středisko řemesel a obchodu, nepochybně i středisko správní a snad i centrum kultu.
Rekonstrukce oppida na Starém Hradisku
Rekonstrukce dvorce na Starém Hradisku
