Představu o běžném každodenním životě Keltů ovšem umocňuje především poznání osad. Z Moravy známe na 400 keltských sídlišť, jejichž výzkumy umožňují poznat způsob života starých Keltů, způsob bydlení, hospodaření, řemesla, zemědělství atd.
Prokázala se existence rozsáhlých sídlišť, menších osad i zcela malých usedlostí - to je ostatně doloženo i v "Zápiscích o válce gallské" Gaia Iulia Caesara, který zmiňuje "oppida" (tj. keltská města), "vici" (vesnice) a "aedificia privata" (dvorce). Základním typem obydlí byla částečně zahloubená obdélníková stavba o rozměrech zhruba 3x5 metrů, se sedlovou střechou nesenou většinou dvěma kůly na podélné ose stavby.
Domy byly budovány ze dřeva dokonalými tesařskými nástroji za použití četných stavebních kování a zajišťovaly se zámky se železnými klíči. Podle charakteru nálezů na sídlištích, ale i podle jejich umístění v terénu (v nížinných polohách na úrodných půdách) je zřejmé, že hlavním způsobem obživy obyvatel bylo zemědělství, to však neznamená, že nebyla zjištěna i specializovaná řemeslná výroba. Byly zkoumány hrnčířské dílny např. v Milovicích, Mistříně nebo Strachotíně, podle množství dokonalé keramiky však je nutno je předpokládat na více místech; hojné jsou doklady kovolitectví ba- revných či dokonce drahých kovů (Bořitov, Pavlov aj.). Méně časté jsou doklady kovářské výroby, třebaže je doložena kromě hojných železných předmětů nálezy strusky a lupy (Bezkov, Brno-Obřany, Strachotín, Velké Hostěrádky) - zde je možno předpokládat, že hutnění železa se dálo nikoli ve vesnicích, ale blízko ložisek rud a zdrojů dřeva.
Výsledky dlouholetých výzkumů sídlišť a pohřebišť umožňují načrtnout obraz vývoje keltské ekonomiky. Bouřlivá expanze přinesla nejen obsazení nových území (z většiny z nich se Keltové koneckonců po čase stáhli nebo byli vytlačeni), ale především umožnila získat kontaktem s vyspělou antickou civilizací mnoho technických znalostí a zkušeností, které posléze použili, rozvinuli či přetvořili podle svých potřeb. Zde je třeba spatřovat impuls vytvoření laténské kultury, který je charakterizován i mohutným rozvojem výroby a z něho plynoucími důsledky společenskými. Především výroba železa doznala od střední doby laténské výrazného pokroku - keltské hutnictví poskytovalo dostatek železa na výrobu zbraní, ale především mnoha druhů nástrojů pro řadu různých specializovaných činností a řemesel. Zatímco pece na hutnění železa zatím nejsou na Moravě známy (můžeme je však předpokládat mimo osady poblíž zdrojů surovin a dřeva), kovářství se zřejmě provozovalo v každé větší vesnici. Laténské nástroje byly důmyslně konstruovány a staly se základem nástrojářské techniky pro všechna další období až do raného středověku - objevují se kladiva, sekery, kleště, pily, vrtáky, pilníky, sekáče, průbojníky, protahováky drátu, pérové nůžky; nesmírný význam však měla výroba dokonalejšího zemědělského nářadí - radlice, krojidla, kosy. Ty umožnily lepší obděláváni půdy a společně s pěstováním výnosnějších plodin (pěstovala se pšenice, ječmen, proso, hrách, čočka, vikev, konopí, len aj. a obilí se mlelo na efektivnějších rotačních mlýnech; z domácích zvířat se chovaly především skot, prase, ovce a koza, doložen je kur a husa, choval se kůň a pes) i větší výnosy, které zajišťovaly (podle antických autorů) nejen dostatek, ale i nadbytek potravy; to zase umožnilo ve svém důsledku osamostatnění i rozvoj důležitých řemeslných činností. Ve zmíněných hrnčířských dílnách se užívá rychle rotující hrnčířský kruh a dokonalé zboží na něm vytočené se vypalu je ve speciálních dvoukomorových pecích. Kromě výše uvedených oborů doznaly značného pokroku další řemeslné činnosti, náročná odvětví uměleckého řemesla (šperkařství, emailérství, sklářství), vyžadující množství specializovaných technologických postupů; tento rozvoj váže na sebe hospodářské změny včetně rozvoje obchodu, a to jak dálkového, tak v rámci regionu. Projevem těchto změn je od 3. stol. př. n. l. nejdříve používání a vzápětí napodobování řeckých mincí a od 2. stol. př. n. l. výroba vlastních keltských ražeb; užívání mincí obchodní styky podstatně usnadnilo. Vzrůst produkce a rozvoj obchodu na jedné straně a na straně druhé určitá konzolidace poměrů spolu s impulsy z antického světa vedly v posledních dvou stoletích př. n. l. ke vzniku tzv. oppid. Tento G. l. Caesarem používaný výraz označuje opevněná sídliště městského typu, která byla výrobními a obchodními, nejspíše i správními a patrně i kultovními středisky jednotlivých (kmenových) oblastí. Oppida vznikají na celém území osídleném Kelty - od Britských ostrovů a Francie na západě až po Moravu, jihozápadní Slovensko a západní Maďarsko na východě.
Moravská oppida (Staré Hradisko, Hostýn a snad Kotouč u Štranberka) leží v širší oblasti tzv. Jantarové stezky, obchodni komunikace či spíše trasy, která spojovala Balt s Adrií a po níž proudily z severu k jihu suroviny - především jantar, snad i kožešiny a jiné dary přírody, zatímco z jihu na sever putovaly výrobky vyspělých středomořských dílen - bronzové a skleněné nádoby, šperky a z jihozápadu také víno, jež podle antických autorů bylo u Keltů ve velké oblibě. Stavitelé moravských oppid je nevybudovali, jak bychom předpokládali, uprostřed osídleného území, ale na jeho okrajích. Důvod můžeme spatřovat jednak v blízkosti surovinových zdrojů, jednak v umístění na strategických místech přístupových komunikací do regionu či na dálkových obchodních trasách. Gaius Julius Caesar ve svých "Zápiscích o válce gallské" podobu oppid v Gallii popsal včetně důmyslné techniky stavby opevnění (které dokonce nazýval speciálním výrazem "murus gallicus`; tj. gallská zeď) - kamenná konstrukce těchto hradeb byla zpevněna dřevěnými rošty, spojenými hřeby, takže bylo téměř nemožné je prorazit. Tato technika je typická pro západní keltskou oblast, ve východní, v níž leží i oppida moravská, se hradby oppid budovaly poněkud odlišným způsobem, s kamennou vnější zdí zpevněnou svislými kůly. Dalším typickým prvkem fortifikace oppid jsou tzv. klešťovité brány, tj. vstupy, kdy v místě přerušení hradby jsou její kon ce zahnuty dovnitř, takže vytvářejí jakousi uličku, na jejímž konci teprve je vybudována vlastní stavba brány; útočníci jsou pak vystaveni atakům obránců z křídel hradby.
