K základní výbavě bojovníků patřily pádné železné meče dlouhé téměř 70 cm, někdy se středovým žebrem, s jílcem obloženým dřevem.
Atributem vůdčí osobnosti byly zřejmě nepříliš časté menší mečíky s antropomorfní rukojetí, tj. s jílcem ve tvaru stylizované lidské postavy, opět složitě zdobené a provedené v železe a bronzu. Čepel těchto mečíků bývá tauzována zlatem - např. na mečíku z Lysic jsou to astrální symboly slunce a měsíce. O kvalitě keltských mečů (a ostatně zbraní vůbec) se antiční dějepravci vyjadřují velmi pohrdlivě - meče a kopí se údajně v boji ohýbaly a keltští bojovníci je (snadno) narovnávali zpět. Snad jsou tyto zprávy přehnané, vždyť o protivnících se jen těžko píše pochvalně, kdežto hanou se neskrblí, metalografické analýzy zbraní z pohřebišť však tyto nelichotivé informace v zásadě potvrzují. Pochvy, v nichž byly meče ukryty, jsou většinou střízlivého, přísně účelového provedení (dřevěné či kožené, okované železem, nebo celoželezné). Nákončí bývají zdobena medailony, celoplechové pochvy mívají na přední straně pouze středová nebo příčná žebra, na některých však můžeme najít i rytou výzdobu, např. motivy stylizovaných draků; Karpatská kotlina proslula nálezy mečů v pochvách zdobených po celém povrchu bohatým rytým dekorem (tzv. styl uherských krásných mečů, v poslední době však nálezy obdobných pochev jsou registrovány i ve Francii a snad je lze předpokládat i v jiných regionech Kelty osídleného území).
Horní část pochvy meče s rytinou stylizpvaných draků, Ponětovice, žárový hrob
