Celková délka se nejčastěji pohybovala v rozmezí 55 až 85,6 cm. Čepel byla železná, široká okolo 4-5 cm a většinou se od dvou třetin délky prudce sbíhala do ostrého hrotu.
Po celé délce z obou stran bylo povětšinou středové žebro, zvyšující pevnost tenké a ostré čepele. Meč neměl žádnou záštitu, pouze plechové kování, které zpevňovalo dřevěný jílec meče. K meči se také používala lehká plechová pochva, často nádherně zdobená tepanými ornamenty. Tu zakončovalo okrouhlé nákončí, znemožňující eventuální poranění nositele.
Celková váha meče s pochvou podle archeologa Jiřího Waldhasusera mohla činit pouhých 250g. Zvláštním druhem keltských mečů byly tzv. velitelské pseudoantropomorfní mečíky. Na rozdíl od klasických mečů byly dlouhé jen 40-50 cm. Bronzové jílce byly antropomorfního nebo falického tvaru, bohatě zdobené zlatem nebo emailem. Takový mečík byl spíše obřadním a symbolickým předmětem než vojenskou zbraní.
