Nejslavnější keltské oppidum Čech
Nejslavnější keltské oppidum Čech bylo postaveno na vrchu "Hradiště" v nadmořské výšce 380 m. Břidlicový blok, na němž bylo později hradiště postaveno, byl nejlépe přístupný z jihovýchodní strany, kde jej od vyšších poloh odděluje poměrně široké a celkem mělké sedlo. Někdy po polovině 2. století zde Keltové založili svá obydlí, která nejdříve nechránilo žádné opevnění. Nejstarší fáze stavby opevnění spadá do časového úseku kolem roku 120 př. Kr. V průběhu jeho rozmachu a existence byla opevněním chráněna plocha o celkové rozloze zhruba 90,3 ha. Poloha hradiště byla známa náhodnými nálezy mincí a bronzových předmětů. První popis pochází z roku 1845. Do moderní historie vstoupilo 2. srpna 1877 po náhodném nálezu zhruba 200 kusů zlatých mincí. Poté "Hradiště" a s ním malá vesnička Stradonice vstoupily do moderní historie a do povědomí evropských sběratelů a archeologů jako "největší archeologický objev Evropy od dob nálezu hallstattského pohřebiště a švýcarských nákolních staveb". Událost rozpoutala "zlatou horečku", mající za důsledek nekontrolovatelné drancování lokality skupinami místních, tehdy převážně nezaměstnaných lidí, hledači pokladů najímaných obchodníky se starožitnostmi a nebo jejich sběrateli. Vypráví se, že zde denně kopalo až 300 lidí. Na ploše byli vytvářeny zábory, které jednotlivci i skupiny nepřetržitě hlídali. Podle pověsti bylí kopáči dokonce vybavení loveckými puškami a jinými zbraněmi. Sortimentem, který byl kupován starožitníky a sběrateli, byly různé bronzové a železné předměty, skleněné náramky a korále, výrobky z kosti, malovaná a jinak zdobená keramika točená na hrnčířském kruhu. Při nedostatku originálních nálezů byly později vyráběny falzifikáty kovových výrobků. Neutuchající zájem o nálezy přivedl řadu lidí na myšlenku vyrábět hliněné a kamenné plastiky fantaskních zvířat, lidí nebo různých skupin a také pálit keramiku neuvěřitelných tvarů a kombinací. Z Hradiště bylo vykopáno a vzápětí prodáno především berounským židům, více jak třicet vagónů (zhruba 300 tun) kostí, které byly přeměněny na spodium (kostní uhlí), používané v cukrovarnictví.
Osídlení
Poměrně velká část drobných nálezů shromažďovaných sběrateli, se později dostala do sbírek významných evropských muzeí jako jsou Vídeň, Berlín nebo Drážďany i do držení jednotlivců. Dnes jsou rozptýlené po velké části Evropy. Stradonické nálezy nesměly chybět ve sbírkách řady českých muzeí. Nejobsáhlejší je umístěna v dnešním Národním muzeu. Bohatost nálezů, jejich význam a variační šíře přivedla jednoho z nejvýznamnějších francouzských archeologů J. Décheletta, dlouhodobě zkoumajícího významné keltské oppidum Bibracte, v roce 1899 k návštěvě stradonického oppida, při níž ho doprovázel profesor Josef Ladislav Píč. Význam nálezů jej podnítil k tomu, že se naučil natolik česky, aby mohl studovat literaturu pro vydání své knihy o Stradonicích. O rok později na oplátku provázel svého pražského hostitele po svém výzkumu na Bibracte postaveném na rozsáhlém Mont Beuvray. Do francouzštiny později přeložil knihu J. L. Píče s názvem Hradiště u Stradonic, vydanou v roce 1903 jako druhý svazek druhého dílu rozsáhlých "Starožitností země České", věnovanou výsledkům výzkumu a především publikaci nálezů získaných ze stradonického hradiště výzkumem, odkazy nebo odkupem do sbírek Muzea království Českého..
První skutečný výzkum proběhl po více jak dvaceti letech od propuknutí zlatokopecké horečky. Počátkem dvacátého století jej uskutečnil a řídil zakladatel a tvůrce prehistorických sbírek Národního muzea, středoškolský a universitní pedagog Josef Ladislav Píč. Již on prováděl archeologický výzkum také na základě pozorování" vegetačního efektu". V areálu napočítal téměř dvě stě míst, z nichž více než dvacet prokopal. Jeho zásluhou byly zpracovány také sbírky získané muzeem.
Výzkum koncem třicátých let vedl dlouholetý přednosta pravěkého oddělení Národního muzea a profesor prehistorické archeologie a etnologie Albín Stocký. Výzkum byl částečně financovaný z prostředků prezidenta republiky T. G. Masaryka, a zjistil, že část hradiště byla poškozena méně. Během archeologických výzkumů se podařilo prokázat nejméně dvě brány, z nichž patrně hlavni byla situována na jihovýchodě. Vedla do ní cesta, stoupající od paty vrchu úžlabinou podél jihovýchodního obvodového opevnění. Výzkumem byla doložena její několikerá úprava, stejně jako přestavba a oprava brány. Na svazích k Berounce se podařilo prozkoumat řadu objektů a stop po dvorcové zástavbě. Dokumentace výzkumu však zůstala torzem, majícím informační charakter.
Zatím poslední rozsáhlou terénní archeologickou aktivitou byl výzkum vynucený stavbou plynovodu v roce 1981. Vedli jej zkušení laténští specialisté Archeologického ústavu akademie věd Alena Rybová a Petr Drda. V profilech bylo zachyceno přes 300 objektů a situací. Podařilo se zachytit dvorcový systém uspořádání části vnitřní plochy s jednotlivými typy objektů jako jsou studny nebo cisterny, různé typy obydlí, hospodářských staveb a přístřešků, tvořících celky - dvorce. Během archeologických výzkumů bylo konstatováno, že do hradiště vedly čtyři brány a branky. Dosud se podařilo prokázat dvě brány, z nichž patrně hlavní byla zdvojená..
Vedla do ní cesta stoupající od Berounky a paty vrchu úžlabinou podél jihovýchodního obvodového opevnění. Před branou se k ní připojovala jiná komunikace vedoucí patrně z prostoru jihovýchodního sedla. Výzkumem byla doložena několikerá úprava, přestavba a oprava brány. Opevnění zkoumané v prostoru hlavního vstupu, dosahovalo síly až 2,5 m a bylo prokázáno v délce 74 m. V čele hradby stála typická zeď z kamenů kladených nasucho, vyskládaná mezi a za zapuštěné kůly, jejichž vzdálenost byla proměnlivá podle charakteru místa a tvaru opevnění. Na ní navazovalo hlinitokanenité těleso s vnitřní dřevěnou konstrukcí.
Jde o typickou pozdně laténskou strukturu hradební zdi, pro niž se vžil termín Pfostenschlitzmauer a je používána při stavbě hradeb keltských oppid nejen na území tehdejšího Boiohema. Publikace získaných poznatků je prvním vědeckým zhodnocením terénních situací, zachycených v ploše oppida. Prokázal, že jihovýchodní část oppida byla dřívějšími zásahy minimálně porušena, přestože právě ona byla považována za nejvíce zničenou.
Současné bádání je vedeno snahou o podchycení a pochopení celků. Opakovaný letecký průzkum a dálková pozorování dokázaly, že ani další plochy areálu nejsou tak zničeny, jak se uvažovalo ještě na konci sedmdesátých let dvacátého století. Zachycené vegetační porostové efekty dokazují přítomnost několika desítek zahloubených objektů a systémů. Jejich detailní průzkum, bez destruktivních zásahů, bude možný pomocí geofyzikálních metod. Je tedy potřebné tyto terény uchovat. Zvláštní ochrana nejslavnější archeologické lokality pozdně laténského období celých Čech je nutná, protože stejně jako před více než stoletím dochází k rabování lokality za účelem zisku. Prostor oppida je známým a často vyhledávaným místem pro nezákonné používání detektoru kovů na archeologických památkách.
Literatura: Píč. J. L. 1903: Starožitnosti země České. II. Čechy na úsvitě dějin. 2. Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Praha. Rybová, A. -Drda. P. 1994: Hradiště by Stradonice. Rebirth of1he Celtic oppidum. Praha Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha. Waldhauser, J.: 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha
POZOR!!! Archeologické výzkumy na území České republiky mohou provádět, podle zákona č.20/1987 Sb. ve znění zákona 242/92 Sb., pouze Archeologický ústav AV ČR a další oprávněné odborné organizace, které mají k této činnosti povolení od Ministerstva kultury ČR a dohodu s Akademií věd ČR. Pouze tyto organizace mohou také provádět vyhledávání archeologických movitých památek pomocí detektorů kovů, jiných detekčních přístrojů a metod. Ostatní fyzické a právnické osoby, zájmová sdružení a jiné skupiny detekční činnost, sledující výskyt kovových předmětů na území s archeologickými nálezy, provozovat nemohou.
Oppidum Stradonice je mezinárodním pojmem a trvalou hodnotou, mající význam pro celou zemi. Dosud je zde řada neporušených souvislostí, které jsou pro pochopení funkce a struktury tak rozsáhlého útvaru velmi důležité. Lokalitu je nutné uchovat, protože je v plném smyslu slova Národní kulturní památkou.
Vydáno dne 10. 06. 2004 Ústav archeologické památkové péče Středních Čech
