Keltské kmeny byly na svém vrcholu rozmístěny od Irska na západě až po Turecko na východě. Mnoho z nich ale mělo v počátcích velmi odlišný systém uctívání a víry (kolem let 450 a starších - počátky formování keltského etnika).
Existovalo mnoho bohů a bohyň, mnohdy místního nebo kmenového významu. V průběhu času kulty vznikaly a zanikaly. Nauka druidů jako náboženský systém se začala rozmáhat po celém tehdejším keltském, resp. „předkeltském“ světě.
Druidy jako historicky doložené postavy máme v Irsku, Anglii a Galii. Jinde jsou druidové dozajista také. O druidech se můžeme dočíst např. ve spisech Plinia, Tacita nebo Caesara.
Druidové měli tehdy 2 podstupně – Bardy a Ovaty (Vates).
Bardové pečovali o mluvené slovo, učili se vyprávění básní a příběhů. Ovatové měli jak znalosti bardů, tak i pro ně typické – věštění, léčitelství, porodnictví, atd.
Druidové byli nejvyšší vrstvou , funkce druidů byly samozřejmě velmi rozmanité, od obřadních a náboženských funkcí přes soudnictví, vzdělávání až po funkce rádců králů.
Učení bylo tajné – přístupné jen úzkému okruhu lidí, šířilo se výhradně ústní cestou, druidové se báli zneužití svých znalostí v nepovolaných rukou, proto nesmělo být zaznamenáno písmem.
Caesar v r. 52 př. nl. o druidech napsal:
„.. druidové vedou školy, kde se mnoho mladých lidí učí nazpaměť velké množství veršů, které si nikdy nezapisují …“
Víme, že druidové uměli řecky a formálně ji používali, pokud bylo třeba. Původem v Irsku je známa také tajná abeceda Ogham.
Druidský úřad byl v době římské nadvlády zakázán a druidové byli tvrdě pronásledováni (hlavně za císařů Tiberia a Claudia), neboť byli strůjci mnohých povstání proti Římu a Římané se domnívali, že pokud zničí druidy, Keltové jako národ ztratí své duchovní vůdce a tím se nakloní jejich pád.
V 1. stol. př. nl. Římané ovládají Galii a Germáni tlačí ze severu. Keltský pád nastal. Se zničením Keltů zaniká i druidství, ale pouze jako náboženský systém.
Na ostrovech je situace jiná. V Anglii je druidská tradice izolovanější, ale i tu podlehne velké ráně. Velká druidská škola na ostrově Mona (Anglesey) byla srovnána se zemí a obyvatelé povražděni. Stalo se tak během válek Římanů s královnou kmene Icenů Boaudiceou. Když Římané z Anglie v 5. stol n. l. odešli, zůstali křesťanští misionáři.
V Irsku byla situace úplně jiná. Toho se nedotkl žádný větší válečný konflikt, vyjma válek mezi sebou. Druidství jako systém tu začalo zanikat až v době působení křesťanských misionářů. Říká se, že nejslavnější Irský světec měl na tom velký podíl..
„.. svatý Patrik vyhnal ze země všechny hady. Jaké hady? Tím myslí, že vyhnal všechny druidy – říkají si totiž hadi moudrosti..“
Vliv křesťanství se rozrostl a druidství i tam začalo být potíráno. Některé jeho části však zůstaly prakticky ve skoro původní formě, ač jen napasované na křesťanskou doktrínu. Např. školy Bardů zůstaly ve své prakticky původní formě fungovat až do 17. století (ve Skotsku až do 18. stol.). Některá posvátná místa pohanů se stala křesťanskými a někteří bohové se zázračně proměnili v křesťanské světce…
