Mezi části vozů patří:
kování středové hlavy (náboje) kola
zákolník
ráfy kol
Jedná se o železná kování nábojů (hlav) kol vozů. Kování je vykováno z plochého železného pásku, má průměr 110 a šířku 69-75 mm, další kování jsou z pásku s ven zesílenými okraji a s výrazným středovým žebrem a mají průměr 130 a šířku 53-56 min. Hlavní funkcí (účelem) kování je držet pohromadě z několika částí, nejčastěji čtyř, složenou hlavu kola, proto každá hlava má nejméně na obou koncích po jednom železném kruhu. Tyto nebývají opatřeny otvory pro nýty, což svědčí o tom, že musely být na dřevěnou hlavu kola nataženy ve žhavém stavu. V době laténské se tato kování běžně vyskytují na oppidech, např. v Manchingu v Bavorsku, v Čechách na Závisti a pravděpodobně i na Stradonicích. Bavorská kování jsou z ploché široké železné pásky, jsou hladká a mají průměr 7-11 cm a šířku jenasi 1-2 cm nebo jsou složena ze dvou půlkruhových mezi sebou spojených pásků. Kromě oppidálního prostředí se vyskytují i v depotech, kde jsou vyrobeny jak z úzkého, tak i ze širokého plochého pásku s průměrem 10-12 a výjimečně až 17 cm.
Kování se zesílenými okraji a se zesílením v podobě širšího a vyššího středního žebra z Bezdědovic mají analogie v kování hlav kol (zde i často se 2 či 3 žebry) ve francouzských hrobech s vozy (jsou bronzová i železná), dále v depotu z Kappelu a v hromadném nálezu z Tiefenau u Bernu ve Švýcarsku, která jsou s bezdědovickými exempláři téměř shodná. Tento typ kování hlav kol vozů mladší až pozdní doby laténské není příliš běžný. Lze také konstatovat, že vozy pozdní doby laténské byly opatřovány dalšími různými kování hlav kol, vyrobenými z bronzu i ze železa, jejichž další vývoj pokračoval i v časné době římské.
Pravděpodobnou rekonstrukcí kování hlavy kola vozu, kdy vnější kování je více ozdobné, se zesílenými kraji a středovým žebrem a vnitřní pouze hladké - celé kolo o průměru ca 80 cm
Kresebná rekonstrukce náboje (hlavy) a celého kola (průměr ca. 80 cm) dvoukolového vozu z bezdědovického nálezu. Návrh a kresba J. Bernat.
