Typickým obydlím pro Kelty byly zahloubené domy se stanovou střechou z rákosu.
Termín polozemnice znamená zahloubené stavby obdélníkového nebo čtvercového tvaru s rovným dnem.Jde o nejčetnější typ obytného domu v době laténské.
Polozemnice má většinou plochu 10-20 m2, vyskytují se i větší 21-25 m2. Typická je orientace delší osy Z-V nebo JZ-SV, vzácně je i S-J.
Základním konstrukční prvek jsou dvě kůlové jamky ve středu kratších stěn, vyskytují se i jamky v rozích půdorysu a některé mají i obvodový žlábek.
Vyskytují se také půdorysy bez pozorovatelných konstrukčních detailů. Běžná konstrukce krovů byla sochová (váha krovu spočívala na sochových kůlech v delší ose stavby).
Střecha byla sedlová nebo valbová a pokrytá slámou nebo rákosem. Stěny byly tvořeny svislou tyčovinou vyplétanou proutím. Také mohly být roubené, drážkové nebo ze svislých prken zasazených do obvodového žlabu. Stěny byly vymazány hlínou, mazanicí z jílu.
Podlaha byla dusaná a vnitřek členěn dřevěnými příčkami. Otopná zařízení byla umístěna většinou v západní polovině chaty a vyskytují se ohniště v mělké jamce, nezahloubené ohniště, hliněná pícka, miska zapuštěná v podlaze, vypálená hldká deska čtvercového tvaru, hliněný pekáč se zvýšeným okrajem, apod.
Další vybavení bylo tvořeno lavicemi, stoly, zásobní jáma či nádoby, nacházely se zde i tkalcovské stavy.
Polozemnice byly využívány i jako smíšená výrobní a obytná, případně pouze výrobní objekt.
Rekonstrukce obydlí doby laténské
