Antičtí spisovatelé popisují Kelty jako plavovlasé a modrooké lidi velkého vzrůstu a jemné pleti.
Příslušníci elity se holili a ponechávali si knírek pod nosem. Muži se prý rádi líčili a barvili si vlasy. Obecně si potrpěli na čistotu a efektní zevnějšek.
Podle pramenů o Keltech z Čech známe pro 5. století pr. n. l. sice na sponách z Kyšic a Manětína "navíc" doklady o pěstované bradce, nicméně můžeme potvrdit knír, dokonce na konci mírně zakroucený, jakoby v módě doby konce habsburské monarchie. Nacházíme ho spolu s nakrouceným (?) obočím a dozadu ("na emana") sčesanými rovnými prameny vlasu na plastice ze Mšeckých Žehrovic, zhotovené podle různých mínění keltologů-uměleckých historiků mezi polovinou 3. a 1. století př. n. l. Podle nedávno vysloveného názoru představuje zmíněná plastika konkrétně keltského druida s částecně za temenem a nad týlem vyholenou lebkou, jak je to doloženo v Irsku ještě o mnoho století později. Ovšem pozdější (alespoň někteří) irští kneží si zbytek nevyholených vlasů česali dopředu, což lze na mšeckožehrovické plastice vyloučit.
Účesy s obtížemi rozpoznáváme na malých bronzových plastikách, které byly nalezeny na opevněném "městě" u Stradonic (2.-1. století př. n.l.). Opět jsou rovně nazad sčesané, v jednom případě s náznaky dvou pěšinek po stranách temene hlavy. V tomto směru výjimečně již v 5./4. století př. n. l. shledáváme účes na aplikovaném kování s maskou z Čížkovic. Nálezy hřebenu zůstaly omezeny na opevnění civilizace oppid. Zlomky rukojetí bronzových - někdy i postříbřených - zrcátek ze Stradonic prozrazují úroveň kultury těla méně než malé železné břitvy. Již před 5. století př. n. l. byly používány pinzety na vytrhávání chloupků, patrně tedy kosmetické pomůcky, které známe nejenom z keltských hrobů 5.-4. století př. n. l., ale také z prostředí pozdějších oppid či zemědělských sídlišť. Lžičkovité nástroje s "drbátkem" snad mohly sloužit k odstraňování nečistoty z uší.
K představě o modelaci těla českých Keltů přispívají i do značné míry stylizované plastiky. Neregistrujeme žádné extrémně dlouholebé Kelty (Jak se dříve domnívali antropologové - představa o dlouholebosti Keltů byla opuštěna asi před padesáti lety). Jako kuriozitu lze uvést znázorněné mužské genitálie v případě nahé figurky muže a trubače ze Stradonic.
Poměrně hodně (řádově desítky) máme informací o tělesné výšce, která činila v případě mužů ve 4.-3. století př. n. l. 170 cm (plus-minus 10 cm) a žen mezi 145-160 cm. Na pohřebišti v Praze 6-Ruzyni byl zjištěn rozdíl 22 cm mezi muži a 23 cm mezi ženami. Průměrný věk dožití pro celé komunity, pohřbené v téže době na malých "venkovských" hřbitůvcích, dosahoval v Radovesicích okolo 37 let, v Makotřasech přibližně 36,9 roku a v Praze5-Jinonicích 32,5 roku.
