Čtyřúhelníkové valy, ležící cca 500 metrů severozápadně od křižovatky silnic od vsi na Hřmenín a Rakov.
Markvartice 1 (okr. Jičín) - ve čtyřúhelníkových valech, ležících cca 500 metrů severozápadně od křižovatky silnic od vsi na Hřmenín a Rakov, byly v letech 1969-72 prováděny archeologické výzkumy. Lokalita byla zjištěna již v roce 1844, kdy z ní známý malíř J. V. Hellich pořídil kreslenou skicu. Trapezoidní až obdélníkovitý půdorys valů o rozměrech 180 x 150 x 125 x 95 m se zachoval jen zčásti, protože valy na východní a roku 1975 i na západní straně byly téměř úplně rozorány. Pouze na jižní straně se v remízku zachoval příkop, který býval přes S m široký se zašpičatělým dnem téměř 2,5 m pod současným povrchem. Vchod byl situován zhruba uprostřed východní strany valů a vedl z něho přes příkop dřevěný můstek.
V jihovýchodním nároží vnitřního areálu se ve 2. století rozkládala nadzemní kůlová stavba o rozměrech asi 6 x 5 m. K jejímu interiéru patřila mazanicová deska s bílým nátěrem. K mimořádným archeologickým zjištěním uprostřed vnitřního areálu náleží pec, do níž bylo na dubová, do kruhu uspořádaná polena ve větším množství nepochybně vhazováno proso zbavené slupek. Nález výstavnější stavby s přístavkem (na stavebním principu polozemnice) u severozápadního nároží patří co do bohatosti nálezů mezi nejvýznamnější svého druhu: téměř desítka železných a bronzových spon, bronzové kování nádoby, jehlice a falérka, luxusní i užitná keramika. Mezi další nálezy z vnitřního areálu - který byl detailně prohledán téměř stovkou sond a vrtů, geofyzikální a leteckou prospekcí, ale i telegnostikem - náleží zjištění trojice kůlů s tordovaným železným nákrčníkem, dále zlomku pochvy meče a uhlíků, jejichž datování v radiokarbonových laboratořích pfinesla data ze 4.-2. století.
Nezvratný fakt o nasypání valů a vyhloubení příkopů Kelty neznamená, že byla vyřešena otázka, co se ve 2. století v areálu valy vymezeného obdélníkového prostoru dělo. Prokázaná volná prostranství naznačují shromažďovací funkci, zatímco větší nadzemní dřevěná stavba s hliněnou, bíle líčenou deskou v jihovýchodním nároží poukazuje na mimořádné, patrně kultovní aktivity. Stejným myšlenkovým směrem ukazuje nález pece s vhazovaným prosem, a to v (zdánlivém?) kontrastu k další stavbě, domu se zahloubením situovaném v opačném nároží, v jehož výplni se setkáváme s běžným každodenním odpadem. Sídlil v něm správce vymezeného areálu, nebo tehdejší společenská elita, na což by mohl signalizovat nález fragmentu pochvy meče? Nebo odpad vznikl během krátkodobého užívání místa jako shromaždiště? Na tyto otázky nejsou schopni archeologové (zatím) odpovědět. Význam mohl hrát jak archeologicky zjištěný pramen u jihovýchodního nároží valů, tak i poloha lokality na okraji tehdejší kompaktního keltského osídlení. Poukázat lze i na skutečnost, že o jarní i podzim.ní rovnodennosti vychází slunce nad zašpičatělou pyramidou zdálky viditelné dominantní vyvřeliny Velíše (kóta 429 m n. m.). Neměla tato okolnost zásadní vliv na primární záměr keltských stavitelů čtyřúhelníkových valů? Paleoastronomie se ale teprve nedávno stala součástí korektních bádaní evropských archeologů...
Markvartice 2 - v roce 1970 byl uvnitř čtyřúhelníkových valů detailně prozkoumán ojedinělý rituální žárový hrob. V jamce o rozměrech zhruba 2 x 1 m a hloubce pár decimetrů byly zjištěny kosti spáleného 50-60letého muže, dále zlomky železné spony, železné ozdobné hlavice štítu (?) a pryskyřice. Ve vedlejší obdélníkové jamce se nacházely zlomky několika mís. Možná, že pohřební místo bylo ve 2. století ohrazeno jakýmsi čtyřúhelníkovým plotem. Datování: LTC–D1
Markvartice 3 - v okolí čtyřúhelníkových valů se ve 2. a zřejmě i počátkem 1. století rozkládalo sídliště Keltů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století došlo k prozkoumání několika polozemnic, z nichž pocházejí mimo jiné nálezy spon, nože, skleněného prstencovitého korálu, ale i tyglíků se stopami slitiny barevných kovů. Rovněž se přišlo na stopy rozsáhlé železářské činnosti v podobě mnoha desítek kilogramů strusky. Způsob práce se železem dokumentuje hliněné ústí dyzny od měchu. Dálkové kontakty sídliště ilustruje nález zlomku rotačního žernovu, který byl vyroben z materiálu, jenž pochází z ,..Kunětické hory u Pardubic. Důležitým nálezem, dokládajícím kontakt s oppidem ,..závist, se stal okraj šedé zrnité keramiky. V délce přes 50 metrů sledovaný téměř metrový příkop (respektive žlab) mohl ohrazovat „industriální" sídliště s doklady specializované výroby (liberecké, jičínské a mladoboleslavské muzeum). Zcela určitě stálo v sousedství čtyřúhelníkových valů sídliště Keltů s několika dvorci (alespoň zčásti ze stejné doby), které svým významem přesahovalo hranice regionu.
Zdroj: Waldhauser, J.: Encyklopedie Keltů v Čechách 
Literatura:
Waldhauser, J. 1992: Problém identifikace keltských čtyřúhelnikových valů (Viereckschanzen) v Čechách. Archeologické rozhledy 44, 548-559.
Waldhauser, J. 2020: Keltské ohrazení, tzv. Viereckschanze, Markvartice v severovýchodních Čechách
Mangel, T. – Milo, P. – Tencer, T. – Jošková, T. 2020: New findings about the arrangement of internal buildings in La Tène quadrangular enclosures in Bohemia based on the example of the site of Markvartice, East Bohemia, AR 2020, 427–449
Článek prezentuje výsledky geofyzikální prospekce čtyřúhelníkového valového areálu v Markvarticích, okr. Jičín, jež byla realizována v roce 2018. Získaná data přinášejí nové poznatky o organizaci vnitřní zástavby těchto areálů známých z českého území. Zjištěná forma architektonického uspořádání vnitřního prostoru má dosud přesné analogie pouze u identických typů ohrazených areálů známých z období LT C2–D1 z oblasti jižního Německa. Otevřeny jsou tak otázky její konkrétní podoby, možností klasifikace i významu. Výsledky zároveň potvrzují příslušnost celého ohrazení k laténským areálům tzv. Viereckschanzen, o níž byla v minulosti opakovaně vedena diskuse.
