Až do roku 1858 stály v poloze Na Dolinách (jihovýchodně od obce a jižne od silnice, nedaleko od obce Zátaví-Písek, 1,25 km JN od kapličky v obci) dvě mohyly o průměru zhruba 40 x 20 m a dvoumetrové výšce.
V červnu roku 1858 se rolník Josef Novák rozhodl odstranit dva pahorky překážející při polních pracích. Odvezl z nich údajně několik stovek vozů kamene. Objevené kolosální archeologické nálezy vykoupil tehdejší hejtman Píseckého kraje František Karel Miltner, a jeho syn o nich dokonce napsal do tehdejšího archeologického časopisu. Můžeme být rádi, že se z nich zachovaly alespoň nejcennější nalezené předměty, i když popis jejich uložení v hrobě musíme oželet. Není pochyb, že tu šlo o dva nestejně staré bohaté hroby, patrně muže a ženy vládnoucí vrstvy,kteří sídlili během 5. století někde v okolí. Nejvzácnějším předmětem v jedné z mohyl byla bronzová konvice se zobákovitým ústím, vysoká asi 23 cm - vynikající práce etruského uměleckého řemesla, donesená darem nebo obchodníky z Itálie přes alpské průsmyky. Na jejím hrdle jsou jemně vyryty rostlinné motivy, ucho je přichyceno k tělu nádoby litou podobou mytické Sirény, ženy s ptačími křídly a spáry; horní konec ucha objímá ústí nádoby dvěma výběžky v podobě lvů. Z další konvice zbyla pouze rukojeť. Z jedné z mohyl se ve sbírkách Národního muzea zachovaly ještě dvě bronzové mísy a zlaté náušnice loďkovitého tvaru, které spolu se spirálkami ze stejného kovu patřily k vlasovému šperku. Celková hmotnost zlata dosahovala 0,37 kg. Do hrobové výbavy patřily také bronzové náramky a jehlice, z nichž jedna byla zakončena miniaturní ženskou bustou. Jantarový předmet mohl zastupovat funkci amuletu. Další nálezy především z drahých kovů - masivní těžké zlaté kruhy, stříbrný cedník a jiné předměty - chovají ve Vídni. Cedník k cezení vína se do mohyly u Hradiště mohl dostat z Etrurie či Popádí, ne-li až z dalekého středoasijského Urartu. Pouze zmínky se dočkaly železné předměty jeden nebo dva kozlíky opatřené zvířecími motivy, podložky k rožnům - a vůbec se nedochovaly nádoby, včetně těch údajně červenobíle malovaných. K celkovému výčtu musíme také započítat větší množství součástek koňského postroje, včetne bronzových falér. Na některých byly vidět zbytky koženého řemení.
Akumulací bohatstvi, prestižních a luxusních předmetů, někdy s původem ve vzdálených centrech tehdejšího světa, i celkovou hmotností zlata máme před sebou významné pohřební místo, nepochybně úmyslně postavené na zvláštním izolovaném (skrytém?) místě mimo tehdejší pohřebiště ostatní populace. "Knížecí" nekropole u nynějšího Hradiště patřila absolutní špičce elity společnosti Keltů, kteří se ke svému postavení domohli asi získáváním a směnou (tehdy dosud málo dotčeného) nerostného bohatstvi regionu dolního Pootaví - zlata.
Původní místo nálezu identifikoval již v 70. letech bývalý archeolog Prácheňského muzea Jiří Fröhlich. To vše dohromady svědčí o mimořádném bohatství, přepychu a umělecké dovednosti výrobců předmětů, které doprovázely zemřelé na jejich pouti do zásvětí někdy na sklonku doby halštatské a na počátku doby laténské. Svědčí také o mimořádných nadregionálních kontaktech, které spojovaly zdejší elitu až s dalekou Etrurií či ještě vzdálenějšími oblastmi Středomoří.
2 mohyly, kamenné pláště, dřevěné komory 40x20 m, výška 2m
2 pohřby (datování, skladba souboru):
1) 1. pol. 5. st. – Ha D3 (žena)
2) konec 5. st. – LT A (muž)
- starší pohřeb - Ag cedník a ucho zobákovité konvice, Au vlasové ozdoby, Au loďkovité náušnice a nápažníky
- mladší pohřeb - etruská zobákovitá konvice a bronzová mísa, koňský postroj, Fe kozlík (analogie Hořovičky)
