K dalším nástrojům, sloužícím k práci s půdou (zemí) patří lopaty.
Vývoj rýčů a lopat sledoval G. Jacobi, který z pozdně laténského prostředí uvádí lopaty asi s jeden metr dlouhou násadou (nejdříve i často jen ze dřeva, později s kovovým listem); teprve na konci doby laténské se poprvé objevují lopaty se širším až širokým, ze železa vykovaným listem, které označuje jako předchůdce rýčů.
Bezdědovické plechové lopaty (lopatky), jeden celý Zachovalý exemplář a dva ve zlomcích, měly nejspíše větší trojúhelníkový list a plochý šikmo až kolmo zahnutý řap ukončený krátkým trnem ohnutým do pravého úhlu, sloužícím k upevnění na dřevěnou násadu.
Plechová lopatka s plochým olámaným trojúhelníkovitým listem a plochým šikmo zahnutým rapem zakončeným krátkým trnem ohnutým do pravého úhlu, délka listu 189 mm, max. zachovaná šířka listu 152 mm, délka řapu 82 mm; homotnost 402 g, nález Bězdědovice
