K výpalu keramiky používáme tři základní druhy: pec lineární, horizontální a milíř.
V pecích je potřeba dosáhnout teplotu mezi 600° C až 900° C. Po několika hodinách necháme keramiku pozvolna vychladnout.
3.05.5.1 Lineární pec
Tato pec je známa již několik století a převzali jsme ji od našich předků. Skládá se ze dvou částí – přední a zadní s komínem. V přední části hoří oheň jehož plameny a teplo plynule přechází do zadní části, kde je naskládána keramika a komínem odchází z pece.
3.05.5.2 Dvoukomorová pec
Skládá se ze dvou komor – spodní a horní, které jsou spojeny roštem s otvory. Ve spodní části hoří oheň a otvory v roštu prochází teplo do horní části, kde je naskládána keramika.
Strachotín - Objekt 5 - hrnčířská pec:
průměr roštu 140 cm, čtyři řady průduchů o průměru 12 cm, síla roštu 30 cm, hloubka přepecní jámy 60 cm.
Čižmář, M.: Laténské sídliště ze Strachotína, Břeclav;
Památky archeologické 1987, LXXVIII, str. 205-230
Strachotín - Objekt 29 - 3 hrnčířské pece:
V pec: průměr roštu 120 - 130 cm, síla 10 - 11 cm, 8 řad průduchů o průměru 3 cm, J pec: průměr roštu 120 cm, síla 11 cm, 6 řad průduchů o průměru 3 cm, Z pec: průměr roštu 105 - 120 cm, síla 10 - 11 cm, 6 řad průduchů o průměru 3 cm.
Předpecní jáma: délka 5,3 m, šířka 1,4 - 1,9 m, hloubka 0,6 m. Památky archeologické 1987, LXXVIII, str. 205-230
Čižmář, M.: Laténské sídliště ze Strachotína, Břeclav;
Památky archeologické 1987, LXXVIII, str. 205-230
Strachotín - Objekt 29 - 3 hrnčířské pece
Strachotín - Objekt 29 - 3 hrnčířské pece
