Celá řada archeologických a písemných pramenů nám ukazuje Kelty jako vyznavače kultu hlav.
Symbolika uťatých hlav byla rozšířena po celém území od Irska až po Karpatskou kotlinu, od Hispánie po sever střední Evropy. Tak jako si Římané zdobili své domy bustami a posmrtnými maskami svých významných předků, tak si i Keltové zdobili své domy hlavami předků či nepřátel. Hlavy byly balzamovány a co hlava, to příběh.
Představa hlav nepřátelských bojovníků, přivázaných kolem krků koní, přibitých nebo napíchnutých na kůly, bylo pro antické autory (např. Strabón, Diodóros, Livius) nepochopitelná.
Nálezy:
Svatyně Entremont 
(Francie, ústí řeky Rhony) - na čelních stranách sloupů byli vyobrazeni keltšté bojovníci na koních, v plné zbroji, s dlouhými meči a boční strany zdobí motivy uťatých hlav.
Svatyně Roquepertus a Saint-Rémy-de-Provence Glanum (Francie) - zde byla výzdoba doplněna lidskými hlavami.
Lidské lebky nebo jejich části byly objeveny i v obětních šachtách, u pramenů, v základech domů, domech nebo i zásobních jamách. Z keltskýcj pohřebišť známe nálezy hrobů bez lebek, s přespočetnými lebkami nebo i samostatně pohřbené lebky.
Nálezy:
Hroby bez lebek např. Letky (Praha-západ), Stránce (Most). Na oppidu Stradonice (Beroun) byl nalezen zlomek lebky bohatě zdobený kružítkovým dekorem.
Kruhové amulety se třemi otvory, vyřezané z lebečních kostí byly objeveny např. Prosmyky (Litoměřice), Radovesice (Teplice), Tuchoměřice (Praha-západ). Lebka nalezená v prostoru brány na oppidu Závist zřejmě zdobila konstrukci brány.
