Yule - zimní slunovrat 21. prosince je pro Kelty jedním z osmi významných dní v roce. Již podle názvu se jedná se o sluneční svátek a zimní slunovrat byl okamžikem zlomu. Dny se začínají prodlužovat a Slunce má více prostoru před tmou a zimou.
Cituji z keltského kalendáře:
"Zimní slunovrat je dnem, kdy vláda Samhainova uznává porážku, sklání se před silami světla a ustupuje. Cernunnos povstává a chystá vládu svému synovi. V temnotě, hluboko v zemi, porodí bohyně Cernunnovi v tiché hodině znovuzrozeného Belena. Dny se pomalu prodlužují. Lid oslavuje tuto dobrou zprávu. Žehná obilí, stromům a dobytku. Stejně jako u většiny keltských svátků se zapaloval oheň (Tain). Zažehl jej majitel každého domu. Dům se zdobil cesmínou, jmelím a břečťanem, domů se odnášely stálezelené jedle a smrky. Jako první se zapalovalo polínko uschované z minulého roku (bylo ze zahrady majitele nebo darované). Procházelo světícím rituálem, bylo nazdobeno a pokropeno pár kapkami piva. Sváteční oheň hořel 12 dní, poté byl slavnostně uhašen. Jeho popel se přidával nejen do osiva, ale také do vody zvířatům. Narození slunečního Boha. Vůně jedlového jehličí. Tak co, připomíná Vám to něco? Paralela s Vánocemi je jasná…" Text: Lunwer, Autor kalendáře: Agrimonrix
Citace z knihy od Vladimíra Šišky, Keltské horoskopy:
Stejně jako o většině keltských svátků zapaloval se o zimním slunovratu oheň, který zapaaloval majitel domu a každá rodina měla svůj. Jako první se zapalovalo polínko, uschované z minulého roku (mělo se jednat o dřevo, které vyrostlo na zahradě vlastníka domu nebo které dostal daarem. Polínko se před zapálením ozdobilo a pokropilo několika kapkami piva. Slavnostní oheň směl hořet maximálně 12 dní, než byl obřadně uhašen. Jeho popel se přidával do jarního osiva i do vody pro dobytek, aby přešla síla posvátného ohně do půdy a zvířat. V okolí domu se zdobily stromy zavěšením různých posvátných předmětů, rituálního pečiva a barevných pentlí. Předměty byly např. figurky, korále, kolečka, apod.
Výslovnost [jůl]
