Letní slunovrat se v moderním druidismu jmenuje Alban Heruin, "Světlo břehu".
Jiné názvy jsou Alban hefin, Litha, Midsummer či Meán Samhraidh.
Tento den je nejdelším v roce. Během něj se obvykle konaly vigilie, shromáždění, pálily se hranice. Mnozí skákali přes oheň, aby se zbavily nemocí a zajistili si zdraví a plodnost.
Východ slunce v tento den byl posvátnou záležitostí. Do dnešních dnů se zachovala tradice pálení svatojánských ohňů. Ohně se zapalovaly vždy na nejvyšším kopci v blízkém okolí a při této příležitosti byly velmi oblíbené pouti na tyto kopce. Využívány byly např. Blaník, Říp, Hostýn a další.
Kolem zapálených ohňů se tancovalo a skákalo. Bylinami zapálenými z posvátného ohně se žehnalo dobytku a domy i pole se obcházely ve směru hodinových ručiček se zapálenými pochodněmi. Popel, který zůstal po těchto posvátných ohních, se rozhazoval po polích, což mělo zajistit dobrou úrodu.
Výslovnost [lita]
