Druidové byli dávní básníci - kněží a básnířky - jež se od 5. st, kdy je vytlačilo křesťanství, stali předmětem neskonalé úcty i zdrojem omylů.
Oni prý vybudovali Stonehenge, prý byli bájnými obyvateli Atlantidy a také měli být údajně ztraceným kmenem Izraele. Romantičtí duchové 18. st., jako např. John Toland a Henry Hurle, nám odkázali představu bíle oděného vousatého kněze se srpem v ruce.
Podle současných popisů měl irský “vele-druid” na sobě kůži z bílého býka a bílým peřím zdobenou pokrývku hlavy s třepetavými křídly, nebo strakatý plášť se zlatými ornamenty. Bílé róby, na které se soustředila moderní doba, si kněží oblékali pouze ke specifickým obřadům, jakými bylo např. sbírání posvátných bylin.
Tain zaznamenal léčebné metody Keltů doby železné. Hrdina CuChulain uzdravil zraněnou Morrigan tím, že jí popřál zdraví a požehnal jí jménem bohů i ostatních. Lug mac Ethnenn, jeden ze sidhů (skřítků), po tři dny a tři noci zpíval spícímu CuChulainnovi, že se jeho rány uzdraví. Potom mu do ran vložil léčivé byliny a trávy.
Náboženské obřady druidů se neodehrávaly ve speciálních prostorách. Jejich svatyněmi byly Nemetony - mýtiny uprostřed lesa, chráněné valem či dřevěnou palisádou, nebo jen stromy. Až dvacet let trvalo předávání druidské nauky v úplnosti. Toto se dělo v hloubi lesa, daleko od pevností a měst.
Slovo druid má pravděpodobně základ v předponě “dru”, což znamená tvrdý, pravý, odolný, stálý. “Dru-vides” byli “pravé-vidoucí”. Název pro druidskou ženu byl “ban-drui”. Druidové se zabývali věštěním, kouzly, astrologií, teologií, právním řádem, medicínou, přírodními vědami, hudbou a poezií. Byli v takové úctě, že si je za rádce vybírali královny a králové.
Učení se mezi druidy předávalo ústně. Snažili se zachovat posvátnost a jistou nedostupnost svého vědění, spoléhajíce se na svou paměť. Ren
