Sekera sloužila nejen k opracovávání dřeva, ale zároveň byla i nástrojem všestranné funkce (např. v truhlářství, stolařství, tesařství aj.). Sekera mohla být používána i jako zbraň.
Sekery Jsou dvojího typu: sekery (Axt) mají užší ostří a delší rukojeť (násadu) a větší je především jejich hmotnost, další sekery (Beil) mají širší a často jen jednostranně nabroušené ostří, kratší násadu a menší hmotnost. Těžší byly obouručné a lehčí s kratší násadou byly používány jen v jedné ruce. Čtvercové až obdélné tulejky pro nasazení násady (topůrka) mohou být jak uzavřené, tak i neuzavřené, přičemž však hlavním rozdílem mezi oběma typy zůstává velikost (velké 10-12 cm, středně velké 8,7-9,2 a malé 6,4-8,3 cm - toto rozlišení provedeno pro nálezy z Manchingu) a hmotnost. K těmto přistupuje v pozdní době laténské sekera s příčným otvorem a listem s ostřím.
Dvě sekerky s uzavřenou tulejí z Bezdědovic, délky 102 a 137 mm a o hmotnosti 230 a 540 gramů. Svou velikostí patří k typu velkému. Vyskytují se běžně na sídlištích již od doby halštatské (od stupně R HC) do pozdní doby laténské (LT D), na oppidech, a také velmi často v depotech železných nástrojů a nářadí, a to již od pozdní doby halštatské (např. Vráž u Písku) až do pozdní doby laténské a výjimečně ještě v době římské.
Sekera s pravoúhlou tulejí, délka 102 mm, max. šířka břitu 87 mm; hmotnost 230 g; Bězdědovice
Sekera s pravoúhlou tulejí, délka 137 mm, max. šířka břitu 85 mm; hmotnost 540 g; Bězdědovice
Rekonstrukce výrobního postupu, tmavě je ocel.
Stradonice
Bořitov
RSS