Lze se domnívat, že spotřeba a potřeba soli v dobé laténské byla poměrně veliká. Tento transport z jihu či severu byl pravděpodobně organizovaný a pro přesun byly využívány stezky.
Zároveň lze usuzovat, že tento obchod musel být značně ustálený a pravidelný, aby dokázal zásobovat desetitisíce až statisíce lidí na velké ploše a zároveň „vybírat“ protihodnotu, která pokrývala provoz transportu a obchodu.
Produkce soli v době železné ve střední Evropě a pravděpodobná síť cest její distribuce (Stöllner, T. 2002: Salz als Fernhandelsgut in Mitteleuropa während der Hallstatt- und Late`nezeit. In: A. Lang – V. Salač Hrsg., Fernkontakte in der Eisenzeit, Praha, 47–71.)
Literatura:
Vladimír Salač: O obchodu v pravěku a době laténské především, Archeologické rozhledy LVIII–2006, str. 33–58
