Věrské představy lze nicméně spatřovat i v jiných projevech, např. nepochybně s nimi souvisejí drobné plastiky (většinou závěsky) zvířat - kanec, pes, srna, koza atd., které měly přenést na člověka vlastnosti svých předloh, či stylizovaná lidská vyobrazení jako vyjádření božské postavy; u Keltů ovšem jako národa podle antických autorů "hluboce oddaného bohům" celý život byl úzce spjat a prostoupen vírou v nadpřirozeno.
Ta docházela výrazu i v nejprostších a nejběžnějších činnostech a předmětech, především však o svátcích, které byly během keltského roku čtyři - svátek jara Beltine 1. května, Lugnasad koncem srpna po sklizni, Samain - svátek mrtvých v listopadu a koncem ledna lmbolc spjatý s probouzením nového života. Množství bohů (mezi více než 400 zaznamenanými jmény je to především Taranis - bůh nebes a hromu, Teutates, zvaný bůh kmene, který ochraňoval bojovníky a zajišťoval blahobyt Lug, bůh obchodu a řemesel, Epona - bohyně vod, zobrazovana na koni; dalšími důležitými byl Cernunos, bůh s jeleními parohy Esus atd.) a nadpřirozených bytostí uctívali na posvátných místech - v hájích, studánkách, pramenech, jeskyních - a zde jim také přinášeli oběti; to jsou často až neuvěřitelně bohaté nálezy různých předmětů (např. tzv. duchcovský poklad - více než dva tisíce spon a náramků uložených v bronzovém kotli v horkém vřídle nebo již zmíněný hromadný nález v La Tene). Na Moravě snad můžeme k tomuto typu nálezů přiřadit depot ze Ptení. V pozdní době laténské pak známe z celé Kelty osídlené části Evropy velké čtyřúhelníkové objekty s hlubokými šachtami, tzv. Viereckschanze, které jsou považovány za svatyně nebo posvátné okrsky, v jejichž prostoru stál chrámek a byla umístěna obětní šachta.
