Třebaže Keltové obsadili větší úrodnou část našich zemí, okrajové oblasti zůstaly neosídleny nebo průběžně byly obsazeny nekeltskými populacemi. Do hornatých oblastí východní a severovýchodní Moravy pronikl lid takzvané púchovské kultury, která se v posledních staletích před zlomem letopočtu vyvinula na podkladě starších, halštatských kultur hornatého středního Slovenska.
Její nositelé nebyli Keltové, avšak přejímali ve velké míře projevy keltské - či lépe řečeno laténské - kultury a nechávali se jí silně ovlivnit, což lze pozorovat především na zbraních, nástrojích a špercích. Na Moravě jsou známa typická malá opevněná výšinná sídliště - hradiska (např. Požaha u Nového Jičína, Loučka, Starý Jičín, Jasenice, Všemina, Provodov). Výsledky výzkumů především na Slovensku naznačují, že velmi důležitým, ba stěžejním faktorem púchovské ekonomiky bylo železářství a dálkový obchod. Zhruba poslední dvě století před zlomem letopočtu představují vrchol keltské civilizace. Keltské výboje na jih do ltálie a na Balkán byly definitivně odraženy a rozsah keltského osídlení severně od Alp se stabilizuje. Dochází k obrovskérriu rozmachu řemesel a obchodu, který zase spolu s dalšími faktory spolupůsobí při vzniku předchůdců měst - keltských oppid; uspořádání keltské společnosti se díky všem těmto skutečnostem dostává na úroveň, od níž je už jen krůček k vytvoření státu. K tomu však již, v důsledku vlivu řady historických událostí a změny poměrů v Evropě, nedošlo; kolem poloviny posledního století před naším letopočtem se keltská moc v Evropě hroutí. Ze severu se do keltských držav začínají tlačit výbojné germánské kmeny, Podunají je ohrožováno dáckými výboji, na jih a západ keltského území expanduje agresívní římská republika, která své první provincie získává právě na úkor území osídleného Kelty. Jednak podvázání dálkového obchodu a tím jedné z nejvýznamnějších funkcí oppid, jednak drtivá porážka Bójů dáckým Burebistou (nemůže se vztahovat Pliniova zmínka o "bójské poušti" právě k této události, a třeba i k eventuální následné epidemii, která mohla vylidnit rozsáhlá území stejně jako válečná vřava?) sehrály zřejmě rozhodující roli i při pokojném odchodu Keltů z Moravy - snad by bylo dokonce možné ztotožnit s nimi ony hercynské Bóje, kteří se podle Caesara r. 58 př. n. l. připojili ke stěhování Helvetiů a nalezli potom svá konečná sídla v Gallii. V každém případě z posledních desetiletí starého letopočtu nemáme již pro přítomnost Keltů na našem území žádné doklady a teprve až v prvních desetiletích letopočtu nového se objevuje na Moravě obyvatelstvo nové, germánské, které začíná psát další kapitolu naší historie.
Zdroj: Čižmářová, J.: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku 
RSS