Keltoi 1994-2017

keltKeltové, doba laténská - Encyklopedie Keltů

Hrazany - Oppidum

Popis lokality

Přírodní prostředí
Ostroh nad soutokem Vltavy a Mastníku je tvořen vrchy Doubí (430 m n. m) a Červenka (370 m n. m.) se sedlem mezi nimi (340 až 320 m n. m.) Současná situace je silně zkreslena napuštěním jezera Slapské přehrady. Pod jeho hladinou zmizel ostrov, který měla ve svém původním korytu severozápadně tekoucí Vltava. Před napuštěním dosahovalo převýšení mezi sedlem obou vrcholů a řekou zhruba 100 metrů.
Chronologie provádění výzkumu. Práce byly zahájeny drobnými sondážemi a detailním povrchovým průzkumem v letech 1949-1950. Na ně navázalo celkem 13 výzkumných sezón. Po celou dobu byla vedením pověřena význačná osobnost v oboru archeologického bádání paní PhDr. Libuše Jansová, CSc.
1951 - první výzkumná sezóna. Zjištěna a na několika místech vnitřní plochy byly nalezeny stopy po osídlení. Zahájení výzkumu brány C na východní straně. 1952 - výzkum brány C na východní straně nad Mastníkem.
1952-1954 - zkoumána brány A na západní straně nad Vltavou a vnitřní zástavba za ní.
1955-1958 - odkrývány ohrazené dvorce v níže položených místech na obou svazích sedla středního úvalu hradiště.
1959-1960 - průzkum brány B vedoucí z hradiště do severního předhradí a vnitřní plochy za branou. První sondáže na jižním svahu Červenky.
1961-1962 - rozšíření sondáží na Července do plošného výzkumu prokázaly zničení keltských terénů při výstavbě opevnění a dalších úpravách v rámci budované středověké tvrze.
1962-1963 - výzkum struktury opevnění u nejvyššího místa oppida na Doubí, menší sondáže na vrcholové plošině nazývané "akropole" a podél fortifikace. Osídlení před stavbou oppida. Výzkumem byla doložena víceméně krátkodobá přítomnost nositelů řady pravěkých kultur. Jediné významné dlouhodobé osídlení, pochází ze závěru starší doby železné (zhruba mezi lety 550 - 460), kdy v sedle existovalo sídliště s rozptýlenou dvorcovou zástavbou. Oppidum Hrazany. Stavba oppida byla, podle nejnovějších archeologických hodnocení, zahájena okolo poloviny druhého století před naším letopočtem. Za místo bylo vybráno sedlo mezi dvěma vrcholy Doubí a Červenka obtékanými Vltavou a Mastníkem. Prvotní obvodové opevnění uzavíralo prostor o rozloze zhruba 30 ha. V průběhu doby došlo k rozšíření plochy chráněné fortifIkací na 39 ha. Celý prostor bývá členěn na čtyři části: předhradí na severním svahu Červenky s branou mající svůj význam ve znásobení ochrany pravděpodobně hlavního vstupu do oppida; vrchol Červenky se vstupem do oppida a obydlenými jižními a jihovýchodními svahy; sedlo okolo Hrádnice nazývané také střední úval; vrcholová část Doubí a severní až severovýchodní svahy.

Hradby a jejich konstrukce
Hlavní opevnění je představováno obvodovou linií v dnešní obě více či méně v terénu patrnou. Příkop vyhloubený před hradbou byl prokázán pouze před hradbou severního předpolí a při výzkumu mladšího opevnění na jižním svahu Doubí. Byl relativně úzký a mělký.
Starší hradba má na obou stranách stejné kamenné zdi se svislými trámy. Použitá technika je známa již ze starších pravěkých fortifikací a dosahovala šířky 5-6 m. Trámy v čelní zdi, kolem nichž byly skládány a lícovány kameny, členily líc na bloky, podle místa namáhání, široké 90-120 cm. Ve svislých trámech byla zakotvena příčná dřevěná konstrukce jdoucí do násypových vrstev uvnitř hradby. Šikmo uložené trámy byly v tělese zatíženy a obloženy kameny. Také na vnitřní straně hradby byla v destrukci patrná zeď. Ve starší fázi opevnění na Doubí přidržovala zadní stranu hlinitých násypů stěna z vodorovných trámů. V některých úsecích obvodového opevnění na svahu nad Vltavou je předpokládána palisáda.
Mladší hradba byla stavěna velmi hospodárně. Čelní zeď mladší hradby byla založena níže na svahu před pobořené čelo starší hradby, které bylo využito jako její těleso. Původně byla široká S-10m a dosahovala patrně výšky 4-5 m. Boční fortif1kace z údolí Vltavy měla v mladším horizontu hradbu tvořenou dovnitř nakloněnou kamennou zdí. Zeď v čele dosahovala šíře 1-2 m. Dřevěná konstrukce zdi hradby byla obdobná jako ve starší fázi s tím rozdílem, že měla menší rozestup svislých trámů v líci. Pro svislé prvky vykopán přerušovaný základový žlab široký 60-90 cm. Do něho ve vzdálenosti 90-100 cm zasazeny slabě dovnitř nachýlené trámy. Žlab nebyl vyhlouben po celé zkoumané délce, místy byly pro trámy zhruba 20 x 20 cm vyhloubeny jednotlivé jámy. Líc zdi byl pečlivě vyskládán z pevného amfibolitu nebo aplitu.

Brány
Nejvíce zranitelným místem každého opevněného areálu je vstupní prostor. Všechny jsou asymetrické a jejich stavebníci patrně vycházely ze starší domácí tradice. Věžovitá stavba byla patrně zachycena v závěru uličky mladší fáze brány A. Jinak nad branami nebyla zjištěna, ale lze předpokládat přemostění uličky nad středovým kůlem pro vrata.
Brána A - je západním vstupem z vltavského údolí. Byla postavena v místech, kde obvodové opevnění klesající z Doubí přechází do sedla u Hrádnice. Před branou nebyl příkop pro velkou svažitost terénu. Celkem byly zachyceny tři fáze stavební aktivity. Starší brána měla asymetrická ramena a byla doplněna dřevěnými opevňovacími nástavbami. Zhruba po dvaceti letech provozu zanikla požárem. Její obnova a nové založení se nepodařilo. Další přestavba souvisí s celkovou přestavbou obvodové fortifikace oppida. Brána mladší fortifikace měla kamennou lícovou zeď, která tvořila severní rameno brány. Nejmladší stavební fáze brány měla uličku chráněnou v délce přes 30 m palisádami, které končily uvnitř oppida věžovitou stavbou.
Brána B - situovaná východně od Červenky v severní části obvodového opevnění. Výzkum prokázal, že před branou nebyl vyhlouben příkop. Starší podoba východního křídla brány vytvářela, spolu s tarasem na jeho vnitřní straně, oválný bastion. Zadní strana hradby byla konstruována jako šikmý kamenný taras bez opěry dřevěné konstrukce. V závěru mladší stavební fáze byl průchod zúžen vloženou stěnou. Zátaras se opíralo kamennou hradbou obezděné boky brány a při vojenském konfliktu shořel. Ani tato událost však nedokládá vlastní zánik oppida. Cesta branou byla přeložena a směřovala přes porušenou hradbu k bráně F na severním předhradí.
Brána C - je situována na východní straně nad údolím Mastníku. Brána byla, stejně jako celá obvodová fortifikace, vztyčena dvakrát. Starší podoba brány měla asymetricky zahnutá křidla hradby s lícovanou, nasucho kladenou kamennou zdí z místního lomového kamene, opřenou a vyskládanou okolo čtyřhranné svislé dubové do země zapuštěné konstrukce. Relikty hradby se zachovaly až do výše 75 cm. Mladší brána postavená po celkové přestavbě obvodového opevnění, měla obdobný charakter.
Brána D - je situována na jihovýchodním svahu Doubí. Během dlouhodobé zemědělské činnosti byla velmi porušena. Byla konstruována obdobným způsobem jako severovýchodněji postavená brána C. Lze předpokládat, že měla také shodný stavební vývoj jako všechny zkoumané brány oppida.
Brána E - bývá tak označován prostor před vrcholem Doubí, kde je od Vltavy částečně zdvojeno.
Brána F - postavená ve fortifikaci severního předpolí obvodového opevnění pod severním vrcholem Červenky. Nebyla zkoumána. Patrný je příkop a val západního křídla vtažený mírným obloukem do vnitřního prostoru. Zcela jinak vypadá druhé, východní křídlo brány.

Cesty, cestičky, pěšiny
Do hradiště vedly z okolí nejméně čtyři. Nejdůležitější pro jejich vedení a dispozici bran byly brody přes Vltavu u ústí Mastníka a u Sejckého ostrova navazující na tehdejší širší komunikační systém. Jedna vystupovala severním směrem od ostrova ve vltavském údolí příkře svahem a procházela bránou A do prostoru Hrádnice. Jiná vedla od brodu pří soutoku Vltavy s Mastníkem k jihu a procházela branami E a B. Další směřovala po levém okraji nad údolím Mastníku a do oppida procházela branou C. Poslední cesta vedla z jihovýchodu od dnešní obce Hrazany. Vnitřní areál byl rozdělen komunikacemi na velké sídelní plochy uvnitř kterých byly ohražené dvorce. Vydlážděná plocha zhruba 20-25 x 20-25 m v těžišti hradiště sloužila patrně jako shromaždiště - forum. Svahy Červenky byly členěny komunikačním systémem. Výzkumem byla doložena vozová cesta v délce okolo 60 m částečně upravená štěrkem. S vozovou cestou byly přibližně rovnoběžně zachyceny stopy ohrad. Podél jedné z nich byla zachycena další cesta, interpretovaná jako pěšina. Kolmo na ní se dochovaly stopy po oplocení dvorců.

Vnitřní areál a zástavba
Starší fáze osídlení patrně shořela a byla velmi rychle nahrazena novou výstavbou. V ploše zachycená dvorcová zástavba se vztahuje k mladší fázi. Sídelní areály dvorců nebyly zcela pravidelně členěny a jejich vymezení ohradami se řídilo orientací geologických vrstev. Hlavní obytnou jednotku tvořil velký obdélný nebo čtvercový dům s plochou podlahy mezi 36-60 m postavený na uměle upravené plošině. Převládající stavební technikou byla kůlová konstrukce domu se stěnami vypletenými proutěnou armaturou a přetaženými hliněnou omítkou. Jiné objekty byly stavěny na rám do něhož byla konstrukce zapuštěna. Další stavby měly pravou nebo nepravou srubovou konstrukci. Podlaha měla různou úpravu. Od hliněné dusané přes vydlážděné malými kameny až po podlahu patrně krytou prkny. Pokud bylo v objektu umístěno ohniště, bývá často při stěně objektu. Hovoří se o pecích nebo téměř krbových zařízeních. Všechna ohniště v objektech, včetně umístěných přibližně ve středu objektu měla dymníky. Z dalšího dochovaného vnitřního zařízení jsou nápadné pracovní lavice. Z mobiliáře domů se zachovaly především zlomky keramiky. Domy byly chráněny různými systémy dřevených, většinou západkových zámků, jak dokládají plechová kování a různé typy závlaček. Malé klíčky jsou přímým dokladem existence truhlic nebo skříněk na ochranu osobního vlastnictví. Dalším typem objektů jsou částečně zahloubené chaty. Volně stojící relativně malé kůlové stavby byly často přistavěny k ohradám a sloužily pravděpodobně jako špýchary. Výzkumem v sedle byly zachyceny také studny.

Výrobní a pracovní činnost
Ve dvou z komplexů je doložena kovářská činnost v dílně pracující až do zániku oppida. V jiném domě patrně pracovala šperkařská dílna. Kovolitecká dílna existovala patrně v několika areálech. Výroba textilií a vláken je doložena závažími ke tkalcovskému stavu a řadou setrvačníků na navíjení vlákna. Vybavením domácností byly šicí jehly a šídla. Dřevo bylo převážně stavební. Dub byl ve většině případů použit jako základní armatura hradeb Dále byly použity buk, jedle, javor, habr borovice, líska a jilm. Dřevozpracující činnost je doložena existencí dlát, seker a noro. Poloha Hrazan na okraji zlatonosného jilovského pásma byla rovněž pravděpodobně jedním z důvodů založení oppida. Jehož rýžování bylo patrně také jistě významným zaměstnáním jeho obyvatel.

Chronologie oppida
Horizont I - nejstarší systém laténského sídelního období, existující ještě před vybudováním staršího opevnění a v průběhu jeho stavby. Byl zachycen na několika místech v okolí pozdější brány A.
Horizont II - období je spojováno s výstavbou nejstarší podoby brány A. Současně s ní byla budována starší hradba na Doubí a brána B. Do stejného časového úseku náleží výstavba řady domů. Závěr této stavební etapy je doložen požárem a následnou destrukcí opevnění. K událostí mohlo dojít patrně na rozhraní 2. a 1. století před naším letopočtem.
Horizont III - po požáru následuje druhá přestavba v prostoru brány A. Byla založena na vrstvách předchozí destrukce. Nově se buduje opevnění na Doubí, u brány B a na akropoli. S přestavbou opevnění dochází také ke strukturním změnám dvorcové zástavby uvnitř opevněného areálu. Celá rozsáhlá stavební aktivita probíhala patrně v průběhu devadesátých let posledního století před změnou letopočtu.
Horizont IV - klidné období existence mladší dvorcové a terasové sídlištní zástavby za celoobvodovým mladším opevněním. Osídlení uvnitř fortifikace tehdy zaujímalo celý areál. V jeho závěru byl do vchodu bránou B vybudován zátaras v obavě před útokem. Požár byl jen lokální a celá událost pro obyvatele neznamenala zánik veškerého života na oppidu.
Horizont V - je závěrečným obdobím oppida a měl patrně více než jednu stavební fázi. Došlo k výstavbě odchylně orientovaných sídelních objektů. Zdá se, že celý areál byl svými obyvateli klidně opuštěn někdy mezi lety 30. až 20. před naším letopočtem.

Literatura:
Jansová, L. 1965: Hrazany, keltské oppidum na Sedlčansku. Praha.
Jansová, L. 1983: O počátcích laténské fortifikace v Čechách, Studie AÚ ČSAV v Brně XI,I. Praha.
Jansová, L. 1988 -1992: Hrazai1y. Das keltische Oppidum in Böhmen, Band I - III.
Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha.

POZOR!!! Archeologické výzkumy na území České republiky mohou provádět, podle zákona č.20/1987 Sb. ve znění zákona 242/92 Sb., pouze Archeologický ústav AV ČR a další oprávněné odborné organizace, které mají k této činnosti povolení od Ministerstva kultury ČR a dohodu s Akademií věd ČR. Pouze tyto organizace mohou také provádět vyhledávání archeologických movitých památek pomocí detektorů kovů, jiných detekčních přístrojů a metod. Ostatní fyzické a právnické osoby, zájmová sdružení a jiné skupiny detekční činnost, sledující výskyt kovových předmětů na území s archeologickými nálezy, provozovat nemohou.

Vydáno dne 07. 06. 2004 Ústav archeologické památkové péče Středních Čech http://www.celticeurope.cz

PLG_CONTENT_SHOWTAGS_TITLE Hrazany , Oppidum , Oppidum

Tagy: Oppidum

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo