Keltoi 1994-2017

keltKeltové, doba laténská - Encyklopedie Keltů

3.18 Švartna

Keltové z Boiohaema a jejich hit – černá sapropelitová bižuterie

Švartnový náramky jak smůla černý…., zpívával kdysi ve své písni Podobenství o náramcích Robert Křestan. Co to ta švartna vlastně je? A jakéže to náramky, ptal se leckdo už tehdy.
Já jsem sice už o švartně publikovala pár článků, ten nejdelší dokonce převzal do své knihy JAK SE KOPOU KELTSKÉ HROBY sám Jiří Waldhauser, ale čas letí a lidé se stoupajícím zájmem o keltskou kulturu stále častěji obracejí s dotazy, takže o nich píši zas…
Nejprve k oné tajemné švartně: geologicky vzato jde o z hlediska výhřevnosti nekvalitní černouhelnou hmotu, která vznikla před miliony let – je to původně bahnitá kaše z tzv. kamenouhelných močálů, obsahující nemnoho zkamenělého dřeva, zbytky různých živočichů, kostry ryb, všelikou žoužel, nazvanou odborně sapropelní kal.
Evropskou proslulost získala kounovská švartna – od onoho Kounova mezi Kladnem a Rakovníkem, co hostí také známé Kounovské kamenné řady. Zde tvořila dosti mocné nadloží uhelné sloje, která tu vychází na povrch a blízko k povrchu. Keltové, sídlící 300 let př.n.l. poblíž těchto kopců, v okolí Nového Strašecí, uhlí i se švartnou těžili, a topili s ním také ve svých železářských pecích a kovářských výhních. Tak objevili vlastnosti švartny, a počali z ní – když zjistili, že k topení se hodí málo – vyrábět později proslulou sapropelitovou bižuterii.
Vyrobit takový náramek ze švartny, který Keltové a Keltky nosili zásadně na levé ruce (asi z magických důvodů – blíže k srdci), dalo poměrně dost práce. Experimenty se zjistilo, že minimálně 8 hodin…Nicméně náramků se v hrobech po střední, západní i severozápadní Evropě našlo dost. Pro pozdní Latén to byl zkrátka modní hit!
Kdo neměl torques a sapropelitový náramek, nemohl asi tehdy do slušné společnosti…Náramek z kounovské švartny zdobí i ruku kněžny z Reinheimu, jejíž nádherně rekonstruovaný komorový hrob lze obdivovat v Evropském kulturním parku Reinheim-Bliesbruk nedaleko jihoněmeckého Saarbruckenu. Také se zjistilo, že ženy nosily náramky ze švartny spíše na zápěstí, muži spíše nad loktem levé paže – patrně z praktických důvodů.
Zkrátka, výrobky z kounovské švartny se staly výhodným artiklem laténského zahraničního obchodu, její výroba vzkvétala hlavně v okolí Mšeckých Žehrovic, proslulých také nálezem hlavy keltského héroa.
Švartnový náramek je hladký, centimetr až dva (ale někdy i mnohem více) silný jednoduchý kruh, jeho barva je matně černá, občas se v jeho hmotě zalesknou zrnka perleti anebo se v ní vyskytne šedá pecka. Nápadná je jeho lehkost. Člověk věci neznalý jej může považovat za výrobek z nějakého exotického druhu dřeva.
Se stupnujícím se zájmem o dědictví našich keltských předků stoupá i zájem o zdobení se keltskými šperky. Švartnové náramky jsou pro svou jednoduchost moderní stále, a mají také své odvěké kouzlo magického talismanu pro štěstí… Jedny z prvních novodobých švartnových náramků vyrobil už v sedmdesátých letech 20.století pan Fencl z Krušovic, obce, která leží nedalekou kounovské černouhelné sloje.Ukázal je přátelům a známým, k nimž patřil také umělecký kovář Petr Melč z nedalekých Mutějovic, odkud je na Kounov co by kamenem dohodil.
Petr se začal díky svému zájmu o Kelty a o staré řemeslné technologie a techniky začal výrobou ze švartny zabývat více, a tak už v roce 1996 vlastně znovuobjevil technologiiVýroby sapropelitové bižuterie. Příležitostně ve své dílně začal zhotovovat náramky, dle mínění odborníků od pravých k nerozeznání - obdaroval jimi některé přátele z řad archeologů, pár jich vlastní muzeum v Žatci, Rakovníce, Archeologický ústav v Praze… a zájemců přibývalo, nezbylo, nežli začít náramky prodávat – výroba, i když s poněkud zmodernizovanou technikou, je velice náročná na čas. Švartna má totiž břidlicovitou odlučnost, je třeba odstranit zvětralé části horniny, a opatrně vybrušovat tvar…. Petrovy náramky nastoupily stejnou cestu do Evropy, jako ty prapůvodní a potěšily již řadu Keltů ve Francii, Německu, Belgii a Itálii. Prodávaly se ve skanzenech jako je německo-francouzský Reinheim, jihofrancouzský Beynac, belgické Aubichie a holandský Archeon. K vidění bývají občas na festivalu Beltine anebo na keltských sešlostech doma i jinde. Kdo má chut a trpělivost, může zkusit najít kousek švartny a vyrobit si náramek sám. Musí také počítat s tím, se notně umaže černým mourem, avšak pokud vytrvá, k získání správného lesku náramku doporučujeme použít bud archeokompatibilní vepřové sádlo, at již ve formě špeku či mazlavé, anebo modernější modrou indulonou.

PLG_CONTENT_SHOWTAGS_TITLE Keltové

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo