Picí roh je nádoba vytvořená z přírodního rohu zvířete - krávy, kozy, zubra (G. I. Caesar, Zápisky, IV), apod.
Rohy jsou organický materiál, který se v archeologických situacích téměř vůbec nedochová. Picí rohy byly zdobeny kovy (zlato, bronz) - kování rohů, nákončí, které se nacházejí v hrobech. První identifikovatelné kovové doplňky rohů se objevují v pozdní době bronzové a starší době železné.
Nálezy:
Nejznámější je nález dvou rohů z dánského rašeliniště u Skudstrup (Grüss 1931, 180-191), ve kterých se dochovaly unikátní zbytky jejich obsahů.
Fragment dochovaného rohu z pozdně halštatského období v hrobu v Dobrčicích (Červinka 1938, 79).
V mohyle Eberdingen - Hochdorf 
byl na jednom zlatém kování zbytek rohoviny, který nesl stopy zdobení tenkými rýhami. Bylo zde nalezeno devět rohů na pití. Osm bylo vyrobeno z rohů zubra.
Mohyla v Hradišti u Písku - nález zlatého zdobeného kruhu (časná doba laténská)
Staré Hradisko - kapkovitě zakončené kování
Stradonice - kování rohů, které se dochovaly v poškozené podobě a jejich určení jako kování rohů je sporné
Literatura:
Vencl, S. 1979: Nádoby z látek živočišného původu, AR 35, 530-570.
Vencl, S. 1994: Nádoby z organických materiálů v archeologických nálezech, AR XLVI, 527-532.
Vencl, S. 1994a: Archeologie žízně, AR XLVI, 283-304.
Grüs, J. 1931: Zwei altgermanische Trinkhörner mit Bier- und Metresten, PZ 22, 180-191.
Červinka, I. L. 1938: Nálezy z Přerovska. Dobrčice. Zapomenutý hrob halštatský. Ročenka městského muzea v Přerově II, 78-80.
